Šůs: Většina slušných lidí má pocit, že jejich bezpečnost je ohrožena

Karlovarský kraj je jeden z krajů, kde je mnoho vyloučených lokalit. Obyvatelé rok od roku vnímají snižování jejich pocitu bezpečí a některé incidenty s lidmi na „dávkách“ je v tom jenom utvrzují. Musíme si přiznat, že stát v této oblasti opravdu zaspal. Ať už to bylo z jakéhokoliv důvodu a nálepka „rasismu“ zastavila mnoho slibných aktivit. Nejsem rasista a nepodporuji žádné rasistické hnutí, to jenom pro ty, kteří by mě rádi za to napadli, nebo mě chtěli k těmto hnutím připojit. Kloním se nejvíce k vyjádření „All Lives Matter“, každý by měl mít právo žít. A důstojně žít. A v tom je ten háček. V dnešní společnosti se více prosazují agresivní „neurvalci“, kterým na druhých lidech moc nezáleží a „slušnost“ je pro ně „slabost“. Pak není divu, že právě ta většina slušných lidí má pocit, že jejich bezpečnost je ohrožena.

Dostali jsme se do stavu, že většina lidí bere vzdělání jen jako nutnost. Pokud nevěříte, zajděte si do nejbližší základní školy a zeptejte se nejlépe učitelů s dlouholetou praxí (najdete je snadno, většina mladých do základních škol jít učit moc nechce), jak se většina rodičů staví k činnosti školy. Ne, že by školy fungovaly ideálně, bohužel co jim školský zákon a ostatní normy dovolí, v tom se učitelé musí pohybovat. Někteří „rodiče“ posílají do školy děti jenom proto, že musí. Popřípadě, že na to mají vázané sociální dávky. Pak výuka v takových třídách na to odpovídá. Klobouk dolů před prací učitelů v těchto třídách. A ještě za to slyší urážky od rodičů (někdy i ze strany zřizovatele). Mají minimální oporu v zákonech, malou podporu od zřizovatelů a někde jsou i snahy zavřít školy, kde je právě převaha těchto problematických žáků. A to jenom proto, aby tyto problematické rodiny „putovali“ jinam. Ti „normální rodiče“ na to samozřejmě reagují přeložením dětí do jiných škol nebo přesunem na víceletá gymnázia. A „segregace dětí“ je na světě. Bez ohledu, jak výbornou práci učitelé v těchto školách dělají. Na to navazuje i práce místních „sociálek“ (OSPOD, orgán sociálně-právní ochrany dětí). Nevím, jak pracují jinde, mám však zkušenosti s kraslickým a krajským OSPODem. Stačí konstatovat „nic moc“. Pokud řeší podněty ze školy více jak 2 roky a rozhodnutí přijde v době, kdy už žák opustil základní školu, pak jejich práce jde vniveč. I zde by asi měli mít odpovědné pracovníky, kteří ví, že pokud nepřijde náprava stavu rychle, pak je práce nejen jejich, ale i ostatních k ničemu.

A napětí v těchto lokalitách vzrůstá. Někde se snaží vypořádat lepší spoluprací s policií ČR nebo vytvořením městské policie. Jinde třeba odkupem bytů a tím „vyhnáním“ problematických rodin. Jsou asi i další činnosti, které se místní politici snaží prosadit a proti tomuto stavu něco dělat. Někde s větším či menším úspěchem. Danou situaci to ale moc neřeší. Některé „problematické rodiny“ popojdou o kousek dál, ale většinou v dané obci zůstanou. Následně se situace opakují. Tak co s tím dál?

Jak si už mnozí vyzkoušeli, jenom nějaké kroky na úrovni obce opravdu nestačí. To, co potřebujeme, je spolupráci v rámci obcí, regionů, krajů a následně pak i tlakem na vládu a parlament. Co můžeme začít prosazovat, to je opravdu komplexní spolupráce v rámci celého kraje. Začít jednat s majiteli bytů, kteří „problematickým rodinám“ poskytují bydlení a využívají tím dávky jako své „podnikání“. Nastavit spolupráci státní a městské policie se zaměřením právě na problematické oblasti. Tam, kde městská policie není, pomoci obcím ji efektivně založit. Vytvořit prostředí pro lepší vzájemnou spolupráci obcí, škol, OSPODů a také úřadu práce pro společný postup vůči těm, kteří nerespektují zákony a obecná pravidla pro „slušné“ chování vůči svému okolí.

To je naše představa, jak můžeme opravdu něco v našem kraji změnit.