Jak jsem vnukovi vysvětloval, co je politika

Je to pohádkové království, kde pohádka střídá pohádku. Vypráví je trpaslíci pohádkáři. Ten, který vymyslí nejlepší pohádku, je králem.

Pohádky jsou o tom, že i bez práce jsou koláče, že ovčan nemusí nic dělat a vše mu dá království. Hračky budou zadarmo, bonbóny ti budou padat jen tak do pusinky a hlavně o tom, že v podhradí bude jednou líp.

”Dědo kdo je ovčan?” Člověk z podhradí, který opakuje vše po trpaslíkovi. Vidí červené jablko, ale po trpaslíkovi opakuje: “Je zelené.” On totiž věří pohádce o tom, že koláče bude mít bez práce, když bude trpaslíkův papoušek. Ne, trpaslík nemusí znát nic, stačí když umí vyprávět pohádky tak, aby jim lidé uvěřili.

“Já pohádkám už dědo nevěřím a proč oni ano?” Ovčané jsou vlastně šášulové, pohodlní mít vlastní pohádku a proto věří raději pohádkám jiných.

...ano trpaslík je důležitý...

Rozhoduje, jestli ti mamka může koupit hračku, jestli budeme mít české pohádky, zda princezna Jasněnka bude mít dva tatínky a žádnou maminku, jestli bude naše království plné loupeživých mouřenínů, kolik peněz zaplatí tatínek královským drábům na daních.

Proč nemáme takového krále, který není trpaslíkem? Protože ten by nevyprávěl pohádky, ale pravdu a lidí kterým se pravda líbí je v naší krásné zemi málo. Víc je těch, kteří věří raději pohádkám.

"Dědo, jak se zbavíme těch trpaslíků?" Jednoduše chlapče. Přestaneme věřit pohádkám a budeme věřit sami v sebe